Senioři jsou v této době nejvíce ohroženou skupinou obyvatel. Již začátkem března jsme tak přijali dle doporučení vlády preventivní opatření proti možnému přenosu Covid 19 na naše klienty. Postupně došlo k zákazu návštěv i vycházení klientů z Domova, navýšení hygienických opatření, omezení všech společných aktivit a výletů.
Brzy po vyhlášení prvních opatření jsme my, pracovnice Aktivizace, zasedly na téměř dva týdny k šicím strojům, nůžkám a nekonečným metrům látek, tkalounů a gumiček. Ušitými rouškami, mnohdy upravenými „na míru“, se tak záhy oděli všichni zaměstnanci. V nezvyklé situaci, se zakrytou tváří jsme si všichni uvědomili, jak je výraz v obličeji důležitý. Někteří klienti se na nás zpočátku i mračili a nepoznávali nás. Postupně, díky barevným rouškám, veselým hlasům, výrazu očí a doteku, přijali i naši novou vizáž. Dalším, pro nás pracovníky novým zjištěním, bylo tlumení hlasu a dechu pod rouškou. Zpěv i nezbytné navýšení intenzity hlasu u hůře slyšících, se stalo podstatně náročnějším.
Společné aktivity s klienty se nahradily individuálními činnostmi přímo na pokojích. Mnozí tuto změnu dokonce velmi ochotně uvítali. Zvýšení všech hygienických opatření se nám podařilo promítnout i do našich činností. Díky častějšímu mytí a desinfekci rukou, jsme se například společně mohli věnovat péči o namáhanou pokožku a hýčkat se navzájem voňavými krémy.
Zaměřily jsme se také dle zdravotního stavu klientů na rehabilitační činnost (cvičení, relaxační techniky, masážní přístroje apod.), tréninky kognitivních funkcí, hraní deskových her, reminiscenční terapii a utužování oblíbených zájmových činností klientů. Osobní rozhovory a dotekové techniky (bazální stimulace, jemné masáže) se staly jedněmi z nejoblíbenějších. Možná i díky omezení blízkého kontaktu s rodinami.
V současnosti, po mnoha týdnech karantény si klienti častěji přejí, aby vše zase bylo jako před omezeními. Velmi jim chybí rodina, hlavně malá vnoučata. Často si sice volají, někteří využívají videohovory, předáváme jim fotky zaslané rodinou, ale osobní kontakt a objetí svých nejbližších to nenahradí. Občas zatlačí slzu při prohlížení fotografií, stesk je cítit i při vyprávění svých příběhů. Snažíme se podpořit klienty v časté komunikaci s blízkými, a také jim více než kdy jindy s pochopením a rodinným přístupem zpříjemnit pobyt.
Areál našeho zařízení je naštěstí na hezkém a klidném místě. Nabízí možnost procházek v okolí budov a přilehlého lesoparku. Hezké jarní počasí nám přeje a tak často vyrážíme na procházky. Není zde výjimkou potkávat pár metrů od nás veverky, srnky, hojnost ptactva. Těm i do krmítka přidáváme pamlsky a oni se nám odvděčují milou společností. Na chodbě jsme si například vystavili velké fotografie ptactva s jejich jmény a učíme se je poznávat.
Tato doba nás určitě všechny nějak poznamená, možná i mnohému naučí. Asi by nás nikoho dříve nenapadlo, jak moc je pro klienty i nás důležité zůstat v kontaktu s blízkými, jak nás ovlivní izolace, karanténní stav. Více si všímáme výrazu tváří okolo roušek, více gestikulujeme, učíme se mluvit srozumitelněji, dýchat pomaleji, užívat si chvilek bez roušky. S klienty si více všímáme maličkostí zpříjemňujících den. První motýl? Rozkvetlé pampelišky? Jemné ruce i po častém mytí? Máme radost, že to všechno zvládáme a stále s úsměvem i pod rouškou. Všichni jsme v tom spolu a společně to zvládneme!
                                                                                                                                                                                                    Kolektiv DPS Krásná Lípa